koná se na Masarykově náměstí

Open-air projekt The Urge Grows má za cíl  liberalizovat tanec, vnést jej do veřejného prostoru a dát mu tak možnost proniknout mezi různorodé publikum a generovat nový druh zážitku, vymykajícího se z běžných představ o tanci, je výsledkem několikaměsíčních příprav a interakcí mezi českou, slovenskou a německou taneční scénou. První impuls vzešel od Jany Ryšlavé, která se rozhodla rozvinout původní počin Ceren Oran, vytvořený během období covidové pandemie – simultánně streamovanou pohybovou performanci, která proběhla souběžně ve třech německých městech (Mnichov, Berlín a Kolín nad Rýnem). Pro tento účel oslovila jak tvůrčí tým německé choreografky, tak kulturní instituce v Česku a na Slovensku, které celý projekt zaštítily.

koná se na nároží ulic Divadelní a Komenského – před Horáckým divadlem

Fish Eye je vizí spojení přírody a technologií. Člověk inspirovaný přírodou vytváří technologie jako „druhou přirozenost“. Pohyb je generován z technických prvků. Vodní krajina plastových korálových útesů se zde vznáší se svými neustále se proměňujícími bytostmi, které se neústupně snaží podle evoluce najít udržitelnou podobu sebe sama.

Cirukusové představení na pomezí tance, plastiky, módy, instalace v ultrazvuku hlubokomořských tvorů.

video upoutávka 1 – za sklem: zde

video trailer 2 – outdoor: zde

video trailer 3 – akvárium: zde

Koncept, účinkující: Eliška Brtnická

V RÁMCI FESTIVALU MALÁ INVENTURA V JIHLAVĚ s podporou Nové sítě

Zvukový design, účinkující: Stanislav Abrahám

Světelný design, technici : Prokop Vondruška, Michal Horáček, Vlado Veleta

Kostýmní spolupráce: Petra Vlachynská, Dagmar Bednáriková

Produkce: Eva Roškaňuková

Producent: Cirkus Mlejn, zs

video upoutávky: Jakub Dušek, Zuzana Staregová

Podpořeno Magistrátem hlavního města Prahy a Ministerstvem kultury

Last Drop je existenciální nonverbálně-pohybová inscenace zkoumající vztah dvou mužů, kteří na něco čekají či soupeří v rozlehlém, a přesto omezujícím, prostoru. Kam je jejich vzájemná hra zavede? Kdy padne poslední kapka? Obraz pokřivené přítomnosti a předzvěsti nejisté budoucnosti. Střídmost akce, silná obraznost, nekonečně se natahující ticho mezi kapkami, mnohovrstevnatost palčivých témat a vzájemná kontradikce viděného a skrytého zve pozorovatele do prostoru, kde se čas ztratil.

Choreografie: Jan Stránský
Námět a koncepce: Jan Stránský & Jakob Sambeth
Performeři: Jan Stránský , Jan Čtvrtník
Dramaturgie: Markéta Labusová
Scéna & kostýmy: Marianna Stránská
Světelný design: Šimon Kočí
hudba: Markéta Labusová & Jan Čtvrtník
externí choreografická spolupráce: Cecile Da Costa
Video & střih: Radim Paluš
produkce: STRANSKY ART COMPANY (CZ)

Foto: Václav Kasalický

Podpořili: Státní fond kultury ČR, Česko-německý fond budoucnosti

V RÁMCI FESTIVALU MALÁ INVENTURA V JIHLAVĚ s podporou Nové sítě

Dobrodružná loutková pohádka s papírovými loutkami pro děti od pěti let.

Uprostřed velkého města stojí velký dům, ve kterém žije mnoho různých lidí a zvířat. Někdy je v něm úplné ticho, jindy zase pořádný rozruch. Ticho tu bývá jen ve třetím, úplně posledním patře. Jáchym žije v prvním patře s maminkou a tatínkem. Má to tu moc rád, jen o prázdninách všichni kamarádi odjíždí pryč a Jáchym se potlouká kolem domu sám, protože tatínek i maminka jsou každý den v práci. Naštěstí se objeví Ema, která přijíždí na návštěvu za tetičkou do bytu číslo dva hned v přízemí. Ema miluje tajemství a záhady a ty na sebe opravdu dlouho nenechají čekat. Jen co se Ema s Jáchymem seznámí, otevírá se před nimi záhada, ve které hraje hlavní roli nerudný stařík a věčně zamčené dveře. Přesto, že se Jáchym trochu zdráhá, nedá se nic dělat, téhle záhadě děti prostě musí přijít na kloub.

Tvůrci: Johana Bártová, Jakub Müller, Antonie Rašilovová, Jakub Šulík
Premiéra: 18. 5. 2021, Alfred ve dvoře

KONÁ SE V RÁMCI PROJEKTU MALÁ INVENTURA V REGIONECH, VE SPOLUPRÁCI S NOVOU SÍTÍ

koncert

Občas se podívám do zrcadla a vidím tebe. Naše gesta jsou někdy tak stejná, jak rozdílné jsou naše vzpomínky. Byla jsem uvnitř tebe. Ty jsi uvnitř mě. Držíme se. Někdy tě pustím já, jindy opouštíš ty mě. Přesto jsme spojené. Je možné se navzájem nepodobat? Jde přijmout i to, co se nám na sobě vzájemně nelíbí? Co máme společné a co si neseme každá zvlášť?

Nothing else, Mothers je kompozicí vztahu mezi matkou a dcerou. Několik po sobě jdoucích partů jako body v mapě zobrazují cestu matky a dcery, která je v neustálém pohybu, chvění a proměně. Nothing else, Mothers je o roztávání subjektivní paměti, síle a moci našich pocitů, přijetí a manipulaci. Přenosu emocionálních vzorců z generace na generaci. Do jaké míry se necháme ovlivnit našimi prvotními vztahy a přejatými vzorci chování? A když na ně nahlédneme, můžeme je přesáhnout?

Tanečnice Cécile Da Costa a herečka Antonie Formanová tančí, šeptají, hrají a zpívají o péči, tichu, výletu na Fudži, tichých dohodách, přehnaných očekáváních, nevysvětlitelné radosti i kruté starosti. Nothing else, Mothers je ale především společným aktem pochopení.

Námět a režie: Dominika Špalková a Anna Klimešová
Choreografie: Cécile Da Costa
Účinkují: Antonie Formanová, Cécile Da Costa
Hudba: Marie Čtveráčková
Scénografie: Karolína Kotrbová
Light design: Eliška Kociánová
Producent: ProFitArt, z.s.
Partneři: Festival 4+4 dny v pohybu, Alfred ve dvoře, Fundacja Pałac Gorzanów

Premiéra: 12. 11. 2020, Alfred ve dvoře

nová autorská inscenácia Dušana Vicena a členov Divadla YARMAT

Skutočná rekonštrukcia zdanlivo neskutočnej udalosti

účinkujúci, spolupráca na scenári: Vít Bednárik, Dana Gudabová, Ivan Kazimír, Zlata Kazimírová
Návrh a realizácia scény: Vít Bednárik

Technická spolupráca: Vojtěch Brtnický, Laco Borš

Foto: Vojtěch Brtnický

Produkcia: Dagmar Bednáriková

Kostýmy, výber hudby, réžia: Dušan Vicen

Z verejných zdrojov podporuje Fond na podporu umenia

Noc divadel – Mimochodník divadelního studia De Facto Mimo